Vešli jsme dovnitř unavení, vyděšení a zlomení. Panoval tam klid, jaký jsme necítili už léta.
„Blížily se Vánoce a moje úzkost den ode dne narůstala, stejně jako všechny ostatní roky od doby, kdy jsem potkala svého bývalého manžela. O Vánocích byl vždycky horší, měl velmi vzteklý charakter. Kromě veškerého vánočního stresu jsem trávila spoustu času snahou udržet klid a zabránit jeho explozi. Takhle to bylo už tolik let. Vánoce nebyly dobrým časem, nebyla to oslava světla a míru. Ale vždycky jsem se snažila vytrvat a myslela jsem na to, aby všechno bylo v pořádku, protože by pro naše kluky bylo tak smutné, kdyby všechno explodovalo před svátky nebo během nich.“
Pak přišly další Vánoce, kluci byli celí jako z oceli a já a moje rodina jsme se vraceli domů z bruslení. Kluci začali kakat na zadním sedadle a můj bývalý úplně zbláznil. Jel jako šílenec a když jsem protestovala, tak mě při příštím zastavení na červenou krok za krokem šťouchl loktem do žeber. Křičel a křičel. Všichni tři jsme ztuhli strachy a já umírala bolestí od loktů. Dostali jsme se domů, nevím jak. Byla jsem úplně otupělá a nemohla jsem myslet.
Zavolala jsem sestře, která si pro mě a kluky nakonec přijela. Odvezla nás do azylového domu pro ženy. Situace, které jsem se tak usilovně snažila zabránit, se naplňovala. S kluky si někdy vzpomínáme, jak jsme procházeli dveřmi azylového domu pro ženy. Všechno bylo v plném proudu vánočních příprav, ale bylo tam tak ticho a krásně. Svíčky, vánoční stromeček se spoustou dárků pod ním. Byly jsme pozvány na svačinu a odvedeny do našeho pokoje. Podařilo se nám usnout, celé vyčerpané po tomto šíleném zvratu událostí. Další den byl Štědrý den. Spaly jsme a houpaly se, dokud nezazvonily Vánoce. Pak byla zavolána večeře a čekala nás opravdová hostina, lahodné jídlo od mistra šéfkuchaře, který je večer nabídl svému personálu. Po jídle se otevřely balíčky a všichni jsme dostali spoustu vánočních dárků, jako by byly pro nás celou dobu plánovány.
„Na ty Vánoce nikdy nezapomeneme. Někdy se na to s klukama ohlédneme a oni říkají, že to byly jejich první nejlepší Vánoce. Toho, čeho jsem se celé ty roky bál a čemu jsem se vyhýbal, se nakonec ukázalo jako naše štěstí.“
