"Jsi nechutný a nechutný"

Získáno z: Morgunblaðið 25.05.2013. Autor článku Egill Ólafsson

„Stál ve dveřích ložnice a nechtěl mě pustit ven. Když jste v takové situaci, stačí, aby se výhružně postavil do dveří a zakázal vám vyjít ven. Propadáte se do bezmoci a strachu,“ říká žena, která byla během života s mužem vystavena psychickému, fyzickému, sexuálnímu a finančnímu týrání.

„Ačkoli čerpám ze svých zkušeností z práce, kde pomáhám obětem domácího násilí, sama jsem se do této pasti dostala,“ říká žena, která v průběhu let pracovala v systému sociální péče, často hovořila s oběťmi domácího násilí a pomáhala ženám dostat se do azylového domu pro ženy. Přesto se provdala za muže, který se k ní choval krutě hrubě.

Žena je absolventkou univerzity. S mužem se setkala ve středním věku, ale měla životní i pracovní zkušenosti, které by podle některých měly ochránit ji před vztahem s násilným mužem. Ze strachu před mužovou pomstou a z ohleduplnosti k jeho rodině se rozhodla zůstat v anonymitě.

Měl roztříštěnou identitu

„Už jsem předtím byla ve vztahu a myslím, že když se na to dívám zpětně, vyšla jsem z něj se zlomenou identitou. Se všemi těmi zkušenostmi, vzděláním a znalostmi z mé práce se do téhle jámy pořád padám a smála bych se každému, kdo by mi řekl, že se tohle může stát i mně.“

Vzali jsme se velmi rychle, ale už jsem viděla určité signály, které ve mně měly spustit varovné signály. Začalo to citovým týráním. Například na mě rychle chrlil pár ponižujících vět, ale hned pak začal mluvit o něčem jiném. Seděla jsi tam a říkala si: „Co se děje?“ Ve stejném okamžiku, kdy mě zlomil, následovalo něco pozitivního, takže jsem tam seděla a nevěděla, jestli jsem na tomto světě, nebo na onom, ale zůstávalo jen ponížení a bolest. Přesně věděl, jak to udělat. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to bylo úplně zinscenované a že nad tím měl plnou kontrolu, protože se to nikdy nedělo, když jsme byli mezi jinými lidmi.“

"Zavřel mě uvnitř"

Už ses rozhodl/a pro svatbu?

„Ano, ale stejně mi týden před svatbou řekl, že si není jistý, jestli si mě chce vzít. V tu chvíli jsem měla přestat a nejít dál, ale neudělala jsem to, protože jsem mimo jiné cítila, že když to udělám, v životě v něčem selhám a věřila jsem, že se věci po svatbě zlepší.“

Změnilo se po svatbě něco k lepšímu?

„Ne, nestalo se tak. Po svatbě začalo docházet k finančnímu zneužívání. Měli jsme oddělené finance. Pokud jsem měla těžké období, říkal, že mi nic nezaplatí. Možná mi dal oblečení, ale zároveň jsem si nemohla dovolit léky, které jsem potřebovala, a on mi s nimi odmítal pomoci.“

Jak jste se snažil/a vyrovnat s tímto psychickým týráním?

Zneužíval několik žen

Jak tě zavřel?

„Stál ve dveřích ložnice a nechtěl mě pustit ven. Když jste v takové situaci, stačí, aby se výhružně postavil do dveří a zakázal vám vyjít ven. Propadáte se do bezmoci a strachu.“

Nepřemýšlíš někdy, jestli jsi nebyl jediný, koho zneužíval?

„Ano, krátce po svatbě jsem zjistila, že se k jiným ženám choval citově i fyzicky hrubě. Řekla jsem mu o tom, protože jsem se ho snažila přesvědčit, aby si vyhledal pomoc. Pak řekl, že jsem ‚odporná a nechutná‘, protože jsem v jeho minulosti něco vyhrabávala. Poté, co jsme si o tom promluvili, se také choval, jako by to všechno nebyla pravda, i když jsem si to všechno potvrdila.“

Jaký jsi měl/a pocit, když sis uvědomil/a, jaký ten muž je a že jsi udělal/a chybu, když jsi si ho vzal/a?

„Tohle pro mě bylo velmi ponižující. Měla jsem pocit, že všechno kazím. Ve své práci jsem pracovala s oběťmi násilí a vnímala jsem je jako mladé ženy, které možná v dětství zažily násilí, jako drogově závislé nebo ženy, které v životě zaostaly. Byla jsem předpojatá a cítila jsem, že by se to někomu, jako jsem já, nemělo stávat. Tak jsem se přesvědčila, že to není tak zlé, jak to bylo.“

Kromě emocionálního týrání mě začal také fyzicky a sexuálně zneužívat. Jeho potřeby byly na prvním místě a já se jim měla podřídit.

Začal se izolovat

„V té době jsem začala zanedbávat své povinnosti vůči dětem. Vlastně to začalo ještě v předchozím vztahu. Nechodila jsem na narozeniny ani na jiné události. Přišla jsem a třeba se na pět minut zastavila, protože jsem se bála, že udělám něco, s čím by nebyl spokojený.“

Izolovala ses, abys mu udělala radost?

„Ano, on rozhodoval o tom, s kým si můžu promluvit. Spřátelili jsme se, ale pak se z nich najednou stali ‚šmejdi a idioti‘ a já s nimi už nesměla mluvit. Nedokázala jsem lidem vysvětlit, proč jsem je přestala kontaktovat. Proto jsem se přestala snažit setkávat se s jinými lidmi. Ani moje rodina mě nesměla navštěvovat, s výjimkou velmi omezené míry.“

„Poté, co mě začal fyzicky napadat, jsem jednou utekla na ponožkových loutkach. Honil mě po celém městě. Šla jsem k kamarádovi domů a zůstala tam týden. Stalo se mi to několikrát.“

Bál jsem se, že uvidím nekrolog v novinách.

Zkoušeli jste někdy vyhledat pomoc?

„Ano, nakonec jsem vyhledal psychologa Andrése Ragnarssona. Jemu se připisuje zásluha za to, že mi s tím pomohl. Začal tím, že mi poradil, abych o tom někomu řekl. Řekl jsem to svému příteli a dál jsem za Andrésem chodil na pohovory. Pokaždé mě povzbuzoval, abych za tím mužem už nechodil. Říkal, že se každý den bojí, že uvidí v novinách oznámení o mé smrti, ale nikdy jsem nevěřil, že je ten muž tak nebezpečný, kromě chvil, kdy mě fyzicky týral.“

Vždycky jsem se ale vracel domů. Pak jsem o tom začal krůček po krůčku vyprávět rodině. Takže pro mě bylo čím dál naléhavější a těžší se k němu vrátit, protože stále přibývalo lidí, kteří věděli, co se děje.

Chvíli jsme spolu pracovali a všechno, co jsem tam dělala, bylo nemožné a situace a ponížení se mnohonásobně zhoršily. Nechtěl, abych pracovala jinde, protože na mě tam nemohl dohlížet. Jednou se moje dospělé dítě rozhodlo, že se mnou v práci sedí celý den. Netušila jsem, co tam dělá. Když jsme šli domů, dítě mi řeklo: „Ten chlap vybuchuje, myslela jsem, že tě zabije, ale když budu s tebou, určitě tě nezabije.“

„To, co charakterizuje tohoto muže, je, že se nedokáže vcítit do jiných lidí. To částečně vysvětluje, proč na sobě nikdy nenajde žádnou chybu.“

"Vzdal jsem se veškerého svého majetku"

Rozhodla ses s ním nakonec rozvést?

„Ano, nakonec se mi z toho podařilo vyváznout tím, že jsem se vzdala veškerého našeho majetku a zadlužila se. Pak ho přesvědčili, aby podepsal rozvodové papíry.“

Byla jsi od něj konečně osvobozena?

„Ne, po našem rozchodu jsem se k němu pořád vracela, protože mi ho bylo tak líto. Vždycky jsem mu pomáhala a zachraňovala ho, protože byl a je v neustálém stavu sebelítosti.“

Proč pro tebe bylo tak těžké se od něj odtrhnout?

„Samozřejmě jsem byl ve stavu spolupachatelství. Už jsem neměl sebevědomí. Doslova jsem nevěděl, jestli přicházím nebo odcházím, jak se jmenuji, co umím nebo vím.“

Když byl v pořádku, uměl být velmi okouzlující a měl mnoho výhod. Také jsem měla pocit, že kdybych ho opustila, ztratila bych na svém okolí.

Pak nesmíme zapomenout, že odejít může být nebezpečnější než zůstat. Když jsem ho opustila, zaplavily mě nejrůznější výhrůžky a obtěžování. Cítila jsem, že v tuto chvíli je lepší jít domů a pokusit se udržet mír.

„Nicméně jsem se z toho dostal díky pomoci, kterou jsem dostal od Andrése, a také díky tomu, že při mně stála moje rodina a přátelé.“

"Neposlouchal bych varování"

Co si myslíte o tom, že tady je muž, který přechází z jednoho vztahu do druhého a zneužívá všechny ženy?

„Je to hrozné. Pokud uslyším, že má nový vztah, zkusím ho před ním varovat.“

„Řeknu ale, že kdyby mě před ním někdo varoval, než jsem se vdala, neposlouchala bych. Byla jsem do toho muže zamilovaná a nebyla jsem připravená uvěřit ničemu špatnému, co by o něm říkalo.“

Nikdy jsi nebyl/a na policii?

„Ne, nešla. Když se na to dívám zpětně, nechápu, proč jsem nešla do azylového domu pro ženy. Možná ta hanba byla prostě příliš velká.“

Co byste chtěla vzkázat ženám, které jsou dnes v násilných vztazích?

„Doporučuji jim, aby vyhledaly psychologa, azylový dům pro ženy nebo někoho jiného, ​​kdo pomáhá lidem v násilných vztazích. Mým cílem, když se ozývají, je říct ženám, aby se nestyděly, toto společenské zlo se vyskytuje ve všech oblastech života.“

Stručně řečeno

▪ Psychické týrání je jako vymývání mozků, protože systematicky narušuje sebevědomí oběti, její sebeúctu, přesvědčení o správnosti vlastního vnímání a její sebeobraz. 

▪ Psychické týrání se nepoužívá ke zničení oběti, ale především k jejímu ovládání. Oběť se cítí bezcenná a nikdo ji nechce milovat ani vlastnit. 

▪ Mnoho z těch, kteří se dopouštějí emocionálního zneužívání a jsou jeho oběťmi, si neuvědomuje, jak hluboce zneužívání ovlivnilo jejich životy, a nemusí si to uvědomit, dokud nejsou informováni o důsledcích, nejčastěji tehdy, když dotyčná osoba vyhledá pomoc.

Na každém příběhu záleží – a s vaší podporou můžeme i nadále poskytovat ženám a dětem útočiště, bezpečí a poradenství.