Viděl jsem znamení, ale těžko jsem udělal ten krok.

„Svého manžela jsem poznala na Tinderu, když si odpykával trest za napadení matky svého dítěte. Samozřejmě jsem si měla všimnout toho velkého varovného signálu, ale on mě přesvědčil, že je nevinný a že ta žena je úplně blázen. Věřila jsem mu a rozhodně jsem se k němu přidala v tom, že té ženě znepříjemnil život. Teď, když jsem si uvědomila, jaký můj manžel je, toho hodně lituji.“

Když si odpykal trest, nastěhoval se ke mně. Neměl kde bydlet ani žádný majetek, byl trochu šmejd. Vzali jsme se a pak začalo fyzické týrání. Napadl mě hned během naší svatební noci.

Krátce nato jsem otěhotněla. Všechno se to stalo tak rychle a bylo to tak ohromující, že jsem měla pocit, jako by mi někdo bral veškerou moc. Vím, že se z toho musím dostat, ale nemůžu. Také jsem se ho tak bála a toho, co by se mohlo stát.

Když jsme se brali, neuzavřeli jsme žádnou dohodu. Tehdy jsem měla byt a auto. Vždycky mi vyhrožuje, že mi všechno vezme.

Nedokážu si představit, že by moje dítě bylo s ním samo a já nikde poblíž. Vždycky se starám o všechno v domácnosti a o dítě. Například můj manžel se ráno s dítětem nemůže probudit. Prostě spí a dítě si dělá, co chce, nebo si chlapce posadí před obrazovku, aby měl trochu klid. Dítě je ještě tak malé.

Když tohle dám ven, tak se zblázní. Jak jsem říkala, ráno se nemůže probudit. Vždycky mi říká, abych ho vzbudila, ale když ho vzbudím, naštve se a já jsem jako mezi můstkem a kámen. Když ho vzbudím, zblázní se, ale když ne, zblázní se taky.

„Začala jsem číst o násilných vztazích a můj manžel splňuje všechna kritéria. Vidím to všechno, ale mám prostě takový problém s tím, abych se k tomu odhodlala.“

Příběh sice ukazuje, jak složité a obtížné může být uniknout z násilného vztahu, ale zároveň nám připomíná, že je důležité, aby ženy dostaly rady, podporu a bezpečné útočiště, když jsou připraveny udělat první krok. Podporou práce Ženského azylového domu můžeme ženám a dětem poskytnout bezpečí a pomoc, když ji nejvíce potřebují.